Člověk člověku vlkem, aneb hodnocení podle Drábkovy metodiky.

Zaujal mě článek o jedenáctiletém Markovi a jeho problémech coby těžce zdravotně postiženého po mozkové obrně, zde: http://www.novinky.cz/domaci/312125-chlapec-po-obrne-se-pred-urady-zazracne-uzdravil-a-prisel-o-sest-tisic.html

Je až k nevíře, co mnozí odpovědní sociální pracovníci-ce a nepochybně i někteří lékaři musí (toď otázka) udělat v případě vydávání posudku, resp. hodnocení o zdravotním stavu těžce zdravotně postižených osob. Výše zmíněný případ není ojedinělý, mnoho případů bylo v poslední době publikováno jak na netových portálech, tisku i TV. Co je však nejhorší, že zákon, resp. příslušná vyhláška (nebo v čem je metodika hodnocení zakotvena), jsou stále platná přesto, že se uvažuje o novele a tudíž prý i o potřebné nápravě. Ta je ovšem možná až po volbách, kdy bude funkční nová poslanecká sněmovna. Co ovšem nechápu, jak k evidentnímu metodickému paskvilu (nejspíše z dílny věhlasného reformátora a antisociála Drábka) i nadále přistupují mnozí sociální pracovníci, potažmo lékaři. Snad nemám věřit tomu, že oni nerozeznají nejen faktický stav a rozsah poškození hodnoceného člověka, ale že jim je úplně u zádele, že se takovými metodickými pokyny musí řídit. Cožpak u nich neexistují soudnost, objektivita, pochopení, rozlišovací schopnosti, v případě dětí rodičovský cit a snaha o nápravu stavu věci již z vlastní iniciativy a úsudku? Obhajoba, že plní jen své povinnosti a jejich neplnění by mělo dopad ne jejich pracovní hodnocení a odměňování neobstojí. Je již v mnoha případech prokázáno, že metodika MPSV pro hodnocení zdravotního stavu tělesně a zdravotně postižených je nejen paskvil, ale vysoce neeticky zpracovaná a schválená norma. Abych byl spravedlivý, nejen Drábek, ale i koaliční vláda a její loajální poslanci jsou pod tímto „zmetkem“ podepsáni. Je evidentní, že tato norma musí doznat změny, což potvrzují i samotní pracovníci-ce z MPSV. Přesto je až nepochopitelné, že zatímco zdravému rozumu odporující hodnocení zdravotně postiženého jsou v případě jejich nesouhlasu odkázáni na soud, sami hodnotitelé (ač zdraví) nejsou ochotni, při vědomí nedostatků v metodice, se sami hájit na úrovni soudu v případě, že by je nadřízený orgán (neoprávněně) postihoval za nepřesné (z logiky věci) plnění úkolů. Takže víme (resp. vědí to ti, kterých se to týká), že se dějí nepravosti, že se nejen postiženým stěžují podmínky pro život, ale i jejich rodinám, že mnohá hodnocení jsou postavené „na hlavu“, ale pokud se nezmění metodika, jede se vesele dál! V protikladu těchto skutečností si nemohu odpustit (budiž mi prominuto, že se vyjádřím nejspíše jako rasista) srovnání s početnou invaliditou romských občanů. Že každá druhá romská rodina má auto, je jedna věc, že však téměř každé jejich auto je označeno průkazem ZTP, mi už hlava vůbec nebere. Nerad bych jim křivdil (to bych si nedovolil!), ale srovnám-li ze strany sociálních pracovníků (převážně pracovnic – o to hůře) skoro až patologické hodnocení evidentně, nepřehlédnutelně, objektivně a beze vší pochybnosti tělesně či jinak zdravotně postiženého člověka (zvláště dětí), vyvstává mi na mysli, nakolik oprávněně k ZTP průkazům „postižení“ Romové přišli. Při pomyšlení, jakými peripetiemi musí projít skutečně zdravotně nebo tělesně postižení, aby nakonec byli prohlášení (omlouvám se za ten výraz) za „zdravé mrzáky“ (viz výše uvedený případ jedenáctiletého Marka), aby mu mohly být odebrány část příplatků, pak se mohu domnívat, že romští „postižení“ se ZTP dostali průkaz „na dobírku“! Mám se snad domnívat, že jsou na tom všichni Romové s průkazem ZTP stejně jako Marek a desítky, možná stovky jiných? U evidentně postižených lidí se ale dělá prověrka a hodnocení jejich zdravotního stavu ne proto, že by snad, nedej Bože, byli zdraví a neoprávněné pobírali přídavky a příplatky, ale proto, že jak vychloubačně prohlásil exministr finančního eskamotérství Kalousek, aby se cituji: „…zvýšila osobní odpovědnost a spoluúčast v ekonomicko-sociálních systémech, aby se kladl důraz na vládu práva…“ . Jinými slovy, aby ministři za TOP 09 omezili, seškrtali, zrušili na výdajích (ze státního rozpočtu) na sociálních systémech co se dá, bez ohledu na efekt, resp. dopad. Výsledkem je případ Marek a desítky, stovky dalších. Ale abych se vrátil k průkazům ZTP romských občanů. Jisté skutečnosti nasvědčují tomu, že průkazy ZTP byly romským občanům vydávány „na požádání“. Neumím si totiž představit, že by podstoupili stejné martirium, notabene s výsledkem, jako řada skutečně tělesně či jinak zdravotně postižených (např. Marek). Jediné, co ještě mohu nějak pochopit je, že ZTP průkazy jim byly vydány za jiného metodického (zda-li) režimu, tedy před platností zmíněného paskvilu. To ovšem nemůže být omluva ani výmluva, protože pokud se sociální pracovníci-ce zaměřili na evidentně postižené, proč se také, v rámci Kalouskovy výzvy k úsporám, také nezaměřili na „postižené“ romské občany s průkazem ZTP? No jó, už chápu, vždyť to by mohlo být chápáno jako diskriminace! No jsem to ale hlava, že mě to nenapadlo dříve! Takže sorry, končím, abych snad svými úvahami a pochybnostmi nevyvolával zase nějaké pohnutky k nesnášenlivosti mezi oběma etniky občanů ČR.