Mašínové nevraždili,ve „specifické situaci zabili“ pomahače režimu

Je smutné když se podle potřeby upravuje sama podstata věci, když se věci nazývají jinak jen proto, že se tím sleduje nějaký vedlejší, za to důležitý cíl. Když se podle potřeby bílé mění na černé a naopak.

To je větný úryvek z článku Martina Reimana (Konzervativní strana) „Nehorázná provokace komunistů“, zveřejněného v rubrice Společnost portálu Neviditelného psa. Mám obavy, zda pan Reimann nebyl tímto psem pokousán a nebyl infikován nějakou vzteklinou. Alespoň tak na mne činí dojem z článku, kterým žlučovitě, až nepříčetně brojí proti KSČM, konkrétně pak proti jejím členkám M. Semelové a M. Nedvědové.

Autor článku jim má za zlé, že si dovolili (ta drzost) podat trestní oznámení na paní Zdeňku Mašínovou, která  na Vysoké škole ekonomické v Praze 31. října 2011 v přednášce Život a boj bratří Mašínů si jako jejich sestra "dovolila" říci, že činy svých bratrů vždy podporovala a schvalovala, přičemž litovala, že se v důsledku svého postižení nemohla do jejich činnosti přímo zapojit.

Nebude tedy od věci panu Reimannovi, už jen z principu, připomenout některé fakta, které zmiňuje trestní zákoník, v tomto případě Zvláštní část, Hlava I.

Trestné činy proti životu a zdraví:

§ 140 – V r a ž d a

(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.

(2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán   odnětím svobody na dvanáct až dvacet let

(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) na dvou nebo více osobách,

d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,

i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo

j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky.

§ 141 – Z a b i t í

(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let.

Zde je jen poukázáno na rozdíl mezi vraždou a zabitím, na které pan Reiman překvalifikoval trestný čin vraždy, spáchanými bratry Mašíny.

§ 365 – S c h v a l o v á n í   t r e s t n é h o   č i n u

(1) Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 367 – N e p ř e k a ž e n í   t r e s t n é h o   č i nu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vraždy (§ 140), zabití (§ 141), těžkého ublížení na zdraví násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 odst. 3 a 4, násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 3 a 4

§ 368 – N e o z n á m e n í   t r e s t n é h o   č i n u

(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145).

Ve všech těchto případech může být osoba, která tyto paragrafy porušila, odsouzena. Pokud si pan Reiman nechá projít hlavou všechny skutečnosti v souladu s výše uvedenými zněními zákonů sezná, že  trestní oznámení M. Semelové a M. Nedvědové je opodstatněné a v souladu s platnými zákony. Vůbec není rozhodující, kdo toto trestní oznámení podal. Že to udělaly dvě poslankyně KSČM není náhoda, ale fakt, že by tak neučinil nikdo jiný z poslanců politických stran, zastoupených v Parlamentě ČR.Nicméně je jasné, kam pan Reiman směřuje a totiž, že komunisté páchali rovněž trestné činy a nebyli za ně souzeni. Má pravdu, ale to je věc justice, případně orgánů činných v trestním řízení a jak se říká, když není žalobce, není ani soudce. Také chce svým tvrzením posílit „potřebu, ne-li nutnost“ zakázat KSČM, kterou má za  pobočku, pokračovatelku KSČ, tedy  stranu nedemokratickou a extremistickou. A protože mu k tomu chybí dostatek relevantních faktů, důkazů či argumentů, snaží se i tímto způsobem napomoci jejímu zákazu. Co očekává od Nejvyššího správnímu soudu, nevím. Snad jen nějaké podstrčené, zfalšované a nevěrohodné důkazy, dá-li se to tak jako důkazy vůbec nazvat.

Pozoruhodné, až neskutečné je konstatování pana Reimana, když píše, že „ Před odsudkem veřejnosti by však měly stanout poslankyně Marta Semelová a Marie Nedvědová a strana, kterou representují. Obě poslankyně slíbily "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. . .". Svůj slib nedodržují, dopouštějí se vědomě pomluvy vůči Zdeňce Mašínové a zákon č.198/93 Sb. nerespektují. Měly by odstoupit, vzdát se poslanecké imunity, které zneužily a zodpovídat se ze svých činů jako každý jiný občan této země.

To považuji za jednoznačně provokativní pokud pominu eventuální možnost zaslepenosti autora z pohledu na politickou realitu mnohých prokazatelných porušování nejen poslaneckého slibu, ale i Ústavy ČR a zákonů ČR čelnými představiteli státu, prezidentem Klausem počínaje, vládou a poslanci konče. To pan Reiman zřejmě pro svou nenávistnou zaslepenost nevidí, lépe řečeno vidět nechce. V tom je právě ten osudový paradox, odsoudit něco, co je v souladu se zákonem, ale nerespektovat a přehlížet skutečnosti, kterou se zákonem, Ústavou a sliby porušovány jsou.

Naskýtá se taková bezděčná otázka, zda by pan Reimann, ve světle prokazatelných porušování či nedodržování norem, jak to ukazuje na příkladu zmíněných poslankyň, byl schopen stejně razantně požadovat  odsudek veřejnosti (což je v uvedených případech nedostatečné) výše jmenovaných politických představitelů a rovněž od nich požadovat odstoupení, vzdání se poslanecké imunity a zodpovídat se ze svých činů jako každý jiný občan této země. Snad by toho schopen byl  (ale spíše ne,tolik odvahy zřejmě nemá) zvláště když víme, čeho jsou naše trestně právní orgány a justice v takových případech schopny (viz tzv. zametání pod koberec)!

Osobně považuji článek pana Reimana za „výkřik do tmy“, bohužel totéž mohu konstatovat v případě podání trestního oznámení na paní Z.Mašínovou oběma jmenovanými. Jak jeden tak druhý případ nemá reálné předpoklady, že sémě padne na úrodnou půdu. To bychom totiž museli, na základě současných poznatků a zkušeností žít jinde, ne ve zkorumpovaném prostředí České republiky.

(PS: O tom, že za vlády komunistů byly páchány odsouzení hodné skutečnosti, nelze pochybovat. To ovšem neznamená, že jiné skutečnosti s tou dobou související by měly být bagatelizovány jen proto, že „oni“ to dělali také, případně ještě hůře. Jinými slovy: vražda je a vždy zůstane vraždou. Pokud to panu Reimannovi nestačí, nechť se např. seznámí s podobnými případy vražd a  s demokratickou justicí USA, třeba mu to pomůže lépe pochopit trestně-právní pojem, co je vražda a co zabití).