Tleskám Putinovi! Také Howardovi! Přidáte se?

Někteří naši politici v rámci zachování loajality svým západním chlebodárcům, jsou ochotni jít mnohdy až na hranici národních zájmů. Týká se to různých přijatých příkazů, nařízení a opatření ze strany EU (tedy oficiálně), ale i různé pokyny od struktur, které zůstávají v pozadí, o to významněji působící na politiky, kteří jejich pokyny aplikují na domácí podmínky (např. Bilderberg. Ilumináti apod.).

Dlouho trvající otevřený problém (zatím jen) s romskou komunitou, který se v ČR řeší-neřeší, má podle průběhu událostí, odehrávající se v ČR (trestná činnost a odezva občanů) odezvu i v zahraničí, především z řad orgánů EU. Na základě „nějakých“, mnohdy značně zkreslených statistik a pochybných zdrojů, které mají tyto orgány k dispozici, činí kromě výtek a upozornění nátlak na „potřebné“ řešení. To by nebylo až tak od věci, kdyby ovšem nebyl stav a situace v soužití většinové a menšinové (romské) komunity posuzován jako diskriminační, rasový, nacionální, separatistický, xenofobní apod. Takové vidění představitelů a orgánů EU zcela neodpovídá realitě, protože podstata všech problémů s tímto etnikem tkví zcela jinde. Jak již bylo zmíněno, romská otázka alias začleňování méně přizpůsobivých do většinové společnosti má svá specifika, které však nepramení z důvodů ryze rasových, diskriminačních atd., jak je nám trvale zvenčí podsouváno, ale z důvodů sociálních a právních. Většinová komunita (původní obyvatelstvo) se domáhá především a zásadně dodržování základních principů pro společné soužití, tedy zájem pracovat, nespoléhat na život na principu státní podpory (dávky a příspěvky všeho druhu), dodržování a respektování platných zákonů jak z pohledu občanských práv, tak i občanských povinností a v neposlední řadě snížit riziko nebezpečného jednání a páchání trestných činů všeho druhu, zvláště násilného charakteru. Takové požadavky nemají nic společného s rasismem, diskriminací, nacionalismem atd., a pokud se to takto někomu jeví, pak je to jen odezva či důsledek (reakce) na události, vyvolané právě tímto etnikem. Protože vláda a odpovědní činitelé tento prostý a jednoduchý požadavek nejsou schopni naplnit poukazem na bezpodmínečné dodržování výše uvedených atributů pro společný a nekonfliktní život, byly, jsou a pokud se k tomu vláda nepostaví čelem, pak i budou takové odezvy a reakce i nadále. Jenže pomalu a jistě (stejně jako v jiných zemích Evropy) se stáváme zemí, tzv. multikulturní (lidově řečeno multi-kulti) tedy, že i k nám přichází v nemalém počtu lidé, migrující z jiných států světa, tzv. menšiny. Notabene různé národnosti, barvy pleti, kultury a hlavně náboženského vyznání. Tyto i další výjimečnosti jsme jako národ Čechů schopni akceptovat, pokud nebudou nad vlastní národní znaky a charaktery, kulturu a zvyklosti včetně náboženského vyznání, ze strany příchozích (mnohdy až násilně) prosazovány jejich kulturní, ale především náboženských zvyklosti. Tím jsou myšleni lidé muslimské komunity a jejich islámské náboženské vyznání. Je známo, že některé zvyklosti v rámci tohoto náboženství jsou v rozporu s civilizačními zvyklostmi na úrovni 21. století, jdou proti zdraví, životu, národní identitě a společenským zvyklostem mnoha národů Evropy. Pokud je na takové nebezpečí na základě zkušeností z jiných zemí (Anglie, Belgie aj.) upozorňováno, je to obratem považováno za prvky rasismu, nacionalismu, xenofobie, nepřizpůsobivosti, diskriminace atd., aniž by byl respektován aspekt ohrožení národních zájmů, identity, zvyklostí, kultury, náboženského vyznání atd. V případě muslimských migrantů, kdy jejich kultura, resp. náboženství hraničí se zákony naší země, bychom se tedy neměli (preventivně) podvolovat a ustupovat jejich požadavkům ani případnému tlaku a vyhrůžkám. K této problematice zatím EU nezastává jednotné stanovisko, přesto mnohdy neadekvátně zasahují do rozhodování národních vlád a požadují od nich i řešení, které jde proti historii a kultuře národa. Jisté je, že tento problém se jich samotných netýká a pokud ano, umí se s ním z titulu postavení poradit či vyřešit. Tyto možnosti však občané nemají a proto se cítí ohroženi. Expanze migrujících zvláště z asijské části světa je stále intenzivnější a proto, abychom byli v očích světa také zemí multi-kulti a nemuseli před nimi (migranty) zavírat dveře, měli bychom přijmout taková opatření, které by již předem zaručovaly soužití v rámci tuzemských norem a pravidel, tedy našich právních, kulturních, náboženských a jiných pravidlech společného života té které menšiny s původním obyvatelstvem a jejich zvyklostmi. To předpokládá zaujmout stanovisko, které by již předem jasně avizovalo, za jakých podmínek by mohly a měly migrující menšiny spolunažívat s místní komunitou. K podobnému stanovisku stran přistěhovalců (migrantů) zaujal ruský prezident Vladimír Putin, resp. John Howard (australský předseda vlády) kteří jako jedni z mála jasně určili mantinely pro přistěhovalce: V. Putin, 4. února 2013 oslovil Dumu (ruský parlament), přednesl tento projev v souvislosti s napětím s menšinami v Rusku: "V Rusku žijí Rusové. Kdokoliv menšinový, odkudkoliv, chce-li žít v Rusku, pracovat a jíst v Rusku, by měli mluvit rusky, a měl by respektovat ruské zákony. Pokud upřednostňuje Shari'ya zákon, pak doporučujeme, aby šli tam, kde to je to právo země. Rusko nepotřebuje menšiny!!! Menšiny potřebují Rusko a my jim nebudeme poskytovat zvláštní výsady, nebo se snažit změnit naše zákony, aby vyhověly jejich touhám, bez ohledu na to, jak hlasitě křičí "diskriminace". Měli bychom se poučit od sebevražd Ameriky, Anglie, Holandska a Francie, pokud chceme přežít jako národ. Ruské tradice a zvyky nejsou kompatibilní s nedostatkem kultury nebo primitivními způsoby většiny menšin. Když tento zákonodárný orgán myslí na tvorbu nových zákonů, měl by mít na paměti národní zájmy první, se zřetelem na to, že menšiny nejsou Rusové!" (Bouřlivé ovace poslanců v Dumě trvaly pět minut!) J. Howard stran přistěhovalců do Austrálie v australském parlamentě mimo jiné řekl: "Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která vás přijala!“ Myslím, že není od věci aby se (jakákoliv) vláda podobným (ne-li stejným) způsobem k této problematice rovněž postavila a přijala stejně rozhodné stanovisko, jako v případě Ruska a Austrálie a to dříve, než bude pozdě!