A kde zůstal občan?

Současné politické dění se mi jeví jako bitva u Chlumce. Otázkou je, kdo z té bitvy odejde podobně jako ti historicky známí sedláci. Přiblížíme-li vojska na obou stranách, pak na jedné možno spatřovat generála na koni Zemana s generalitou Rusnoka a vojskem SPOZ, podporovaných armádou nezaměstnaných a chudých. Na straně druhé „generálku“ s fangličkou Němcovou, podporovanou smečkou zarytých, krvelačných a mstivých korupčníků, hrstkou koaličních důstojníků a poslušných, loajálních zbabělých pěšáků. V realitě se však celá situace jeví zcela pragmatičtěji.

Občany zvolený prezident Zeman se vzepřel „idiotským zvyklostem“, odmítl praktiky a standardní postupy bývalé politické garnitury s odhodláním jít vlastní cestou, která by (v rámci možností) měla eliminovat všechny dosud praktikované politické způsoby a systémy vládnutí, jemuž vévodila absolutní odtrženost od platné Ústavy ČR a zákonů z ní plynoucí. V reálném politickém životě koaliční vlády to totiž znamenalo totální popření samé podstaty demokracie, tedy, že „demokracie je forma vlády, resp. státu, ve kterém zdrojem veškeré moci je lid!“ Jsem přesvědčen, že prezident Zeman hodlá respektovat a naplňovat článek 2, odst. 1) Ústavy ČR, kde se rovněž zcela evidentně praví: „ Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“! V tomto duchu se rozhodoval i při nastalé situaci, kdy premiér i koaliční vláda (z důvodů všeobecně známých), podali demisi a vyvstala jeho povinnost, navrhnout a jmenovat nového předsedu vlády s pověřením sestavení vlády nové. To vše samozřejmě, navzdory zaběhnutým (idiotským, spíše však sofistikovaně přivlastněným pravomocem v rozporu s Ústavou ČR a zákony země) zvyklostem, standardním způsobům a praktikám, které se staly pro koaliční vládu standardním politickým systémem při výkonu svých „poslaneckých“ funkcí a mandátního poslání. Je dobré zdůraznit „poslanecké“, protože vykonávané funkce nejsou přidělovány z nějaké dobrosrdečnosti, ale jsou výsledkem voleb, v nichž občané dali svým vybraným „favoritům“ hlas. Ve skutečnosti přijetím mandátu poslance na sebe převzali odpovědnost za tyto občany-voliče, kteří jim vyjádřili důvěru, že budou hájit JEJICH práva a oprávněné požadavky. Bylo tomu tak? Asi nemá smysl zdůrazňovat, že tomu tak nebylo. Všeobecná netečnost, nezájem, pasivita, pohodlnost a snad i trocha beznaděje občanů jim nikterak nebránila (spíše umožnila) v antidemokratické, antilidové, bezohledné, arogantní, trestuhodné činnosti o které se ani náhodou nedá říct, že by byla vedena v duchu litery Ústavy a zákonů ČR, tím méně ve prospěch občanů. To se nakonec ukázalo, když se pověstné ucho utrhlo právě v premiérově sekretariátu, resp. nestoudným kšeftem (něco za něco) tří poslanců ODS. Víme o čem je řeč. Politická situace se vyhrotila okamžikem, kdy byli do vazby vzati zmínění tři exposlanci ODS a co čert nechtěl, i premiérova nejen pravá ruka, ale celý svým tělesným objemem i vrchní ředitelka sekretariátu premiéra vlády J. Nagyové. Pokud se do této doby premiér umně ovládal a skrýval jisté osobní city k této osobě, jestliže do této doby veškeré jeho či jejich politické praktiky (aféry a drobné kauzy) byly chápány nebo posuzovány jako drobné politické faux pas (tzn. z jejich strany bagatelizovány jako nedůležité, nepodstatné, nezajímavé), pak kauza Nagyová a spol. byl zcela neočekávaný „atentát“ na stávající politickou garnituru. To už nešlo nic skrývat, nic zlehčovat, bagatelizovat, i když se o to premiér Nečas snažil seč mohl. Marně, důvodů a důkazů bylo víc, než si premiér vůbec mohl představit. Nastalo všeobecné zděšení. Jednak z toho, že exposlanci byli podezřelí z trestného činu korupce, ze skutečnosti, že p. Nagyové zneužívala vojenské rozvědky k osobním cílům, ale stejně tak ze skutečnosti, že kauza byla důvodem k demisi premiéra Nečase i celé vlády. Zděšení z toho, co bude následovat, vždyť oni byli náhle odstaveni od koryta, od válu, od moci, vlivu. Byly zpřetrhány jejich vazby, konexe, neplnění slibů a tím i ztráta očekávaných brebend. A co nejhorší, na Hradě se začal projevovat nepřítel č. 1 – prezident Zeman. Ne náhodu se na mysli vymane postava filmového seriálu, kde šel major Zeman tvrdošíjně, neoblomně a uvědoměle za svými cíli, pátrat a vypátrat zločince! Zděšení, ale i obavy se naplnili v momentě, kdy prezident Zeman jmenoval neparlamentního člověka do funkce premiéra, kdy jmenoval novou vládu z neparlamentních kruhů, kdy se začaly exponovat tendence Zemanovy strany SPOZ. Představitelé pravicových koaličních stran vytáhli do boje proti postupu prezidenta Zemana, odvolávajíc se na 101 většinu v parlamentu, kteří jediní mají právo ucházet se o post premiéra-premiérky a sestavení nové(?) vlády. Oháněli se parlamentní demokracií, prezident i nová vláda byli napadáni, osočování z porušování, pošlapávání principů demokracie, nevybíravými slovy útočili (a útočí dodnes) na všechno, co není po jejich vůli. Už předem avizovali, že ji nepodpoří. V tom lze s mírnou nadsázkou spatřovat i sabotáž demokratického režimu! Ze strany koaličních politiků (ODS, TOP 09, LIDEM) jsou důrazně, až výhrůžně vznášeny různé výhrady, požadavky, kritizují všechno a všechny, kteří nehodlají respektovat jejich „oprávněné“ požadavky. Z jejich strany toho bylo už řečeno dost a dost, ale dosud jsem nezaregistroval, že by se odvolávali na občany-voliče. Důvodů (převážně osobních), proč se rvou znovu k moci je celá řada, ale důvod, že mají nějakou povinnost vůči občanům slyšet není. Není divu, vždyť koaliční vláda měla u občanů kredit někde kolem 12-13 %, ODS se pohřbívala den ze dne, jedině TOP 09 se ještě může těšit jakés takés oblibě, i když „odejítých“ ministrů z Nečasovy vlády bylo za svou „neoceněnou“ (nedoceněnou – Drábek) činnost ponejvíce z jejich strany. Naskýtá se tedy otázka, komu chtějí vlastně sloužit. V jistém smyslu je odpověď na tuto otázku jasná (viz výše), nicméně chce-li nějaká partaj získat mandát pro obsazení funkce premiéra a sestavení své vlády, komu chtějí „zase“ sloužit, když občané o ně nestojí? Občanům sotva, o tom se národ dostatečně přesvědčil za poslední tři roky vlády pravicové koalice. ODS jde ke dnu, zcela evidentně ztrácí půdu pod nohama a přesto by měla mít zase vrch a vládnout? Jim nestačí, že bývalý předseda ODS, premiér pan Čistý Nečas se znemožnil až tak, že každý slušný člověk by chodil kanálama, on však jakoby „neprávem“ odstavený vykřikuje o státních zástupcích a plukovnících, že jsou to lidský dobytek a svině? Takoví lidé se drze domáhají znovu vládnout? Paní předsedkyně sněmovny Němcová zcela propadla iluzím o postu premiérky a odmítavý postoj prezidenta Zemana ji natolik rozhodil, že ztratila soudnost, když si ve svých výlevech nevidí do úst. Je štěstí v neštěstí, že neexistuje všeobecné referendum, ve kterém by se mohli občané vyjádřit, zda souhlasí s požadavkem koalice ucházet se o právo sestavit vládu s premiérkou Němcovou v čele. Nebudu daleko pravdy, že by to bylo fiasko, o kterém by si snad štěbetaly i hvězdy ve vesmíru. Ani jinak pravici podporující media neprojevují zvláštní či mimořádný zájem o koaliční rétoriku zřejmě při vědomí, že čeho je moc, toho je příliš! Ne všichni občané mohou s mým názorem a situací ve společnosti souhlasit, ale jsem přesvědčen, že většina z nich si myslí, že „už dost bylo pravicové koalice, už dost bylo Kalouska, Schwarzenberga, Kuby, Gazdíka, Bendy a dalších. Že už dost bylo rozkrádání, podvodů, afér, kauz, balíčků a církevních restitucí, lidí, kteří dřou jako koně (kobyly), ale také, že už dost bylo té hloupé naivity, že oni nic, oni jsou přece jen muzikanti. Občané vědí, kdo způsobil dluh 1,8 bilionu korun, kdo jim vzal práci, omezil zdravotní péči, zvyšoval DPH, ceny potravin, léků, služeb a energií a mnohé další. Také zřejmě proto ve svých výkřicích s požadavkem 101 většiny na sestavení vlády nezmiňují občany, protože jsou si vědomi, že u nich mají utrum. Takže jakým právem se domáhají práva na sestavení nové vlády? Jenom z titulu většinové 101? A co miliony občanů, kteří si nepřejí jejich znovu z mrtvých vstání? Že se ptám! Občané, podle nich lůza, plebs, spodina, ti je nikdy nezajímali a zajímat nebudou. Chtějí se dostat dostat zpátky ne z právního či morálního principu, ale právě naopak z nemorálních a neoprávněných potřeb dokončit své započaté dílo zkázy, dostat se zpět k penězům, které jim chybí na splácení hypoték, úvěrů atd. ODS má sice ve svém názvu, že je občanská, demokratická strana. Jediné, co je pravda, že jsou strana. V žádném případě občanská a už vůbec ne demokratická. Jaká je ve skutečnosti (včetně celé bývalé koalice), nechť si vážený čtenář domyslí.